Předkupní právo dává oprávněné osobě (předkupníkovi) možnost, aby při prodeji nějaké věci měla přednostní právo na její koupi. Zcizitel, tedy ten, kdo věc prodává, má povinnost ji nejprve nabídnout předkupníkovi, ale oprávněná osoba se může rozhodnout, zda své předkupní právo využije nebo ne.

Předkupní právo může vzniknout buď na základě smlouvy, nebo přímo ze zákona. Pokud je zřízeno jako právo věcné, zavazuje nejen vlastníka, ale také jeho právní nástupce, zatímco obligační právo zavazuje pouze strany, které uzavřely smlouvu.

Předkupní právo ze smlouvy

Předkupní právo se může sjednat smluvně, nejčastěji jako vedlejší ustanovení v kupní smlouvě. U nemovitostí musí být nabídka ke koupi písemná. Předkupník má obvykle stanovenou lhůtu, během které musí reagovat, aby své právo využil. V případě nemovitostí to jsou tři měsíce.

Předkupní právo ze zákona

Zákonné předkupní právo se týká například spoluvlastníků nemovitostí, kdy spoluvlastník má předkupní právo na převáděný podíl, pokud nejde o převod osobě blízké. Podobně občanský zákoník upravuje předkupní právo u rodinného závodu, práva stavby, nájmu jednotek nebo mezi vlastníkem pozemku a stavby, která na pozemku stojí.

Zákonné předkupní právo může také chránit veřejný zájem, například stát má předkupní právo na kulturní památky nebo pozemky v národních parcích.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edkupn%C3%AD_pr%C3%A1vo